Obrázek uživatele Anonym

08. Anatomie a fyziologie plže

Anatomie a fyziologie plže

     Plži patří mezi živočichy s proměnlivou tělesnou teplotou. Teplo získávají z okolí, aby mohli rychleji využít krmivo a tak si vytvořit energii, potřebnou ke svému životu. Při měření teploty šneka jsem zjistila, že vnitřní teplota v uzavřené ulitě je díky metebolismu v hemopankretu, který zde probíhá je vyšší o 1,5°C než v okolí.

 Trávicí soustava

       Začíná dutinou ústní ve které je keratinová radula. Radula slouží ke strouhání potravy. Strouhání potravy je pomocí jakých si zubů, jejich hlavní složkou je vápník. Opotřebovává se na předním konci a neustále dorůstají další zuby na zadním konci. Strouhání šneka pocítíte i samy, pokud šnek se snaží „ochutnat“ ruku chovatele, není třeba se obávat, šnek nemůže kousnout! Posun potravy v trávicí trubici zajišťuje pohyb řasinek. Rozšířená část předního střeva se nazývá žaludek. Potrava se pomocí enzymů rozkládá v hemopankreatu. Natrávenina postupuje střevem. Trávicí soustava končí konečníkem. Vylučovací otvor je umístěn nad dýchacím otvorem. Šnek vylučuje pevné výkaly, vodu využívá ke tvorbě slizu. Nedokonalé trávení způsobuje, že ve výkalech zůstává větší množství živin, které nevyužije pro stavbu svého těla (ekologické hnojení pro pokojové rostliny).

     Plži jsou schopné trávit celulózu, která je pro většinu živočichů těžko stravitelná. Při zjišťování spotřeby krmiva jsem zjistila, že Lissachatina albopicta dokáže zkonzumovat za den 12,92 g krmiva, při průměrné hmotnosti šneka 72,846 g, (v pokusu bylo 17 nedospělých albopict). Naprosto bezezbytku byla okurka hadovka a římský salát. Podotýkám, že šneci se krmili v noci a jen s malými přestávkami. Naprosto největším „žroutem“ byl šnek s číslem 4, který spořádal 19g krmiva. Po krmení zůstalo po šnecích velké množství výkalů.(průměrně na jednoho šneka 3g). Při krmení si krmivo doplňovali okusováním sépiové kosti. Trávení u plžů probíhá při spíše neutrální reakci.

  Chuť

     Při svém pozorování jsem sledovala i smysly šneků. Albopicty mají mlsný „jazýček“, nejvíce opovrhují hořkým krmivem, jako je například list smetánky lékařské, která zůstává při výběru vždy poslední a jenom trochu okousaná. Jen velký hlad je donutí ji spořádat a kdyby se dalo napsat tak za velkého “ošívání a prskání“. Oblíbeným krmivem je polní okurka, pak okurka hadovka, lilek, cuketa, meloun a salát hlávkový, ostatní saláty nemají tak v oblibě. Neopovrhují ani kedlubnovým chrástem, rádi mají i listy jitrocele a mladé listy lopuchu, kopřivy. Někdy se zakousnou i do rajčete, strouhané mrkve, vařené brambory, kedlubny... Z ovoce mají nejraději jablka a mango, doslova boj je u měkké hrušky, nebo hrušky naschi... Neopovrhují ani vařenou rýží, nebo těstovinami, bílkem i filé.

  Dýchací soustava

        Plži dýchají plícemi, které jsou tvořeny dutinou plicní nacházející se v ulitě. Vzduch vniká do plášťové dutiny pneumostomem. Plášťová dutina je bohatě protkána vlásečnicemi. To umožňuje, lepší zásobování hemolymfy kyslíkem.

 V dýchacím otvoru je patrný vzdušný plicní vak

 Cévní soustava

     U plžů je cévní soustava otevřená. Srdce je vakovité, uložené v tenkostěnném osrdečníku a obsahuje tenkostěnnou předsíň a silnostěnnou komoru. Z komory aortou jde hemolymfa do halvy a útrobní aortou do tělních dutin. Žilné lakuny (podoba otevřených vlásečnic) jsou hlavně kolem žaludku, hemopankreatu a pohlavních žláz. Odkysličená hemolymfa je znovu nasávána žílami, do srdce a je odváděna znovu do plic. Kolikrát se srdce stáhne zjistím, odhaduji na 6-10 tepů za minutu? Po zjištění upřesním( fulica 5 tepů, balteata nemá srdce-neberte to vážně)

Srdce u je červenofialový orgán patrný po odstranění útr. vaku

  Hemolymfa

        Rozvod živin a kyslíku po těle umožňuje tzv. hemolymfa v překladu krvomíza.. Základní složkou je bílkovina hemocyanin, která obsahuje měď. U krve, kde je základem červené krevní barvivo hemoglobin, je centrálním atomem železo.

 Rozmnožovací soustava

      Plži jsou hermafrodité, ale i odděleného pohlaví, Achatinidae jsou hermafrodité, tj. obojího pohlaví. Tato kapitola je podrobně rozepsána v článku Rozmnožovací soustava. Pro upřesnění jsem ještě nalezla v Obecné biologii tuto možnost, cituji: „u hermafroditů se mohou vajíčka i spermie vyvíjet ...v jediné žláze (ovotestis). Významné jsou …mechanismy zabraňující autofekondaci (oplození vajíček vlastními spermiemi): oddělené vývody ovotestis, v některých případech autosterilita, kdy látky vylučované gametami nedovolují kontakt a splynutí gamet téhožjedince“ u některých druhů však tomu nedochází, patří mezi ně i immaculata.

 Pohybová soustava

         Šneci se pohybují pomocí nohy. Noha je nejmohutnější sval plžova těla, které je měkké a pokryté slizem. Mezi další svaly patří mohutný sval cívkový. Plž svoji nohou dokáže cítit i v různé vibrace a při podnětu se dokáže velice rychle zatáhnout do ulity.

      Při závodech šneků byla naměřena největší rychlost u šneků rodu Helix (Honcho) 15,92 m za hodinu, rekordmanem mezi „achatinami“ je do současné doby archachatina marginata ovum, 74 cm urazil (Tosco) za 3,15 minuty. (zhruba 8,45m/hod). Při pohybu klouže břišní část – chodidlo po tenké vrstvě vylučovaného slizu. Chodidlo tak nemá přímý kontakt s podkladem, což je výhodné např. při lezení po ostrých předmětech. Šnek  dokáže přelézt i přes ostrý předmět, a nezraní se. Plž také může lézt i po skle, nebo viset hlavou dolů a je obtížné ho odlepit. Sliz, je poměrně lepivý a někteří šneci ho dokáží ve stresu i dost vyloučit. Chrání totiž i před predátory. (dá hodně práce slizové výměšky zvláště slimáků umýt) Navíc sliz ještě zabraňuje vypařování vody z pokožky. Pokud šnek leze po skle terária jsou patrné svalové stahy, která umožňují pohyb.

Pohyb za pomocí svalových stahů

     Zvláštní pohyb je u Tropidophor cuveriana, jejich noha je „rozpůlená“ a každá polovina se pohybuje v před a vypadá to, jako by šnek kráčel. Rychlost pohybu je na šneka velká, byla změřena na 8,7 m/hod. (pokud by ovšem šnek vydržel stálé tempo).     

Kráčející šnek“

  Zrak a čích

        Na hlavové části těla šneka jsou dva páry tykadel. Dva páry tykadel jsou pouze u řádu plžů Stylommatophora - stopkoocí. Na horních - dlouhých se nachází oči. Na očním teleskopickém tykadle je oko. Skládá z čočky, rohovky, sítnice a zrakového nervu. Šnek ale velice špatně vidí, při pokusech se mi nepodařilo zjisti kterým barvám dává přednost a pochybuji, že vidí barevně, je to spíše noční živočich a barvy v noci splývají. Při pokusu jsem zjistila, že šnek na překážku reaguje velice dobře při vzdálenosti kolem 2cm. Šnek sice špatně vidí, ale jeho kratší tykadla jsou orgánem čichu. U některých šneků došlo ke ztrátě hmatových tykadel a vyvinuté jsou jenom oční. Například šnečí predátor Huttonella bicolor na malém snímku.

 

      O  schopnosti plžů cítit krmení se každý již přesvědčil, jakmile je do terária dáno krmení, zvláště ve večerních hodinách, začínají se k ní slézat ze všech stran. Nejdelší terárium u mě měří 80cm, velká Achatina achatina na voňavé mango reagovala ve vzdálenosti 35 cm. Při plazení ke krmivu pohybovala hlavou ze strany na stranu za používání všech tykadel. Tykadla se při kontaktu s předmětem zatahují vchlipováním.

        Ne všichni šneci ale mají dva páry tykadel, opět se zastavím u Tropidophor, řád Caenogastropoda. Na velice krátkých tykadlech jsou patrné, na šneka velké černé oči. Druhým párem dlouhých a špičatých tykadlech (těsně nad očima) doslova bičuje okolí.

    

  

 

 

Na obrázku samička silně podrážděná setkáním s malou suturaliskou

 

 

 

 

 

 Ulita

       Na závěr se jen velice krátce zmíním o tom, co je na šneku nejkrásnější a to je jeho schránka – ulita, která je zároveň určujícím znakem a určitě si zaslouží samostatné pojednání.

 

 

Proč ten šnek se tak leskne se dozvíte v dalším samostatném pokračováním- Ulita

Group: 
Science