Obrázek uživatele Anonym

06/ Chov plžů

Chov plžů

       Pokud jsou šneci již plně tělesně dospělí, do činnosti se uvádí pohlavní soustava, začínají se uvolňovat hormony pro zrání pohlavních buněk (vajíčka, spermie) v oboupohlavní žláze (ovotestis). Tento děj se může projevit uvolněním i několika vajíček a jejich rychlým průchodem pohlavními cestami. Vejce jsou následně snesena. Tato „zkusmá“ vejce se pak nalézají na podestýlce. Vejce jsou ještě neúplně dozrálá, jsou většinou bělavé barvy, může chybět i skořápka. Tato nehotová vejce se objevují i u šneků živorodých. Pozornosti často unikne i uvolnění spermatu šnekem ( hustá bělavá hmota ve formě „nudličky“).

První vejce bývají i drobnější, skořápka ještě neobsahuje žádné barvivo a tak se jeví jako bílá.

 

 

 

Snímek: Lissachatina immaculata var. pantera leucistic

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Snímek: Lissachatina reticulata a nestejnoměrná „zkušební“ vejce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Snímek: živorodá Lissachatina iredalei snesla nehotová "vajíčka" – nemají skořápku

 Na vysvětlenou: rozdíl mezi vajíčkem a vejcem:

 Vajíčko je pohlavní buňka vznikající v pohlavní žláze, je to vlastně žloutek

 Vejce: je pohlavní buňka obalená vaječnými obaly - tj.: zhuštělá cytoplazma, skořápka

      Nebude to už dlouho trvat a šnečci budou mít zájem se sdružovat a začnou se mezi sebou pářit. 

Zopakujeme si stáří šneků, při kterém se mohou rozmnožovat:

 

Archachatina papyracea

7 - 8 měsíců

Lissachatina albopicta

8 - 12 měsíců

Lissachatina fulica

5 - 7 měsíců

Lissachatina immaculata

7 - 9 měsíců

Lissachatina iredalei

6 - 7 měsíců

Lissachatina reticulata

6 - 9 měsíců

Archachatina marginata

8 - 12 měsíců

       Ostatní druhy plžů  se dají odvodit. Dá se říci čím je šnek menší, tím dříve dospívá. Například rod Helix ve stáří kolem 5. měsíce, slimáci které se začínají chovat i v teráriích, kolem 8. – 12. měsíce. Ani v tomto období nesmíme zapomínat na sépiovou kost (vlhká šnekům nechutná!) a na zdroj vody.

 Páření šneků

     Chovatel většinou pozoruje nezvyklé chování šneků. Šneci se setkávají a domnívají se, že právě ten druhý je samička. Lehce se dotýkají tykadly, otáčejí kolem sebe hlavičky, zvedají se, dotýkají chodidly. Z pohlavní kloaky (za hlavovou částí) vysouvají tzv. „šíp lásky“ . Je to útvar tvořený aragonitem, kterým do sebe bodají. Dochází k určitému vzrušení – něco jako hormonální injekce. Oba jedinci se nabudí k páření. Při páření, které trvá několik málo minut (albopicta) až několik hodin (zanzibarica i více než 24 hodin) si oba partneři vymění spermie. Sperma si pak uloží ve svém těle. Sperma pak postupně uvolňuje i pro několik snůšek. Například Archachatiny uvolňují sperma i po ročním páření. U Achatin rozmnožující se v mém chovu, jedna dávka spermatu stačila na 900 vajíček.

Páření může probíhat také jenom jednostranně, kdy větší šnek může předávat sperma menšímu.

 

 

 

 

 

 

 Lissachatina  immaculata var. pantera oboustranné páření

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Liss. imm. var. pantera jednostranné páření

      Po spáření, hormony způsobí přeměnu šneka, ze samce na samici a v oboupohlavní žláze se začnou vyvíjet vajíčka. Vajíčka jsou v průběhu sestupu oplodněná nashromážděným spermatem a oplodněná se shromažďuji ve váčku. V tomto období se již začíná tvořit budoucí zárodek, vajíčko se začíná rýhovat. Po určité době 8 – 28 dní, je možné vejce spatřit v dýchacím otvoru šneka.


 Ojedinělé snímky pohledu na vejce, přes stěnu ulity albína (Liss. fulica hamilei f. rodatzi)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V dýchacím otvoru je spatřeno vejce (Cochlitoma varicosa)

      U Lissachatin a achatin lze spatřit celý „hrozen“ vajíček. Plž v tomto období přibírá na váze. Těsně před snůškou už přestane přijímat potravu (vejce již tlačí na vnitřní orgány a ulita se nemůže roztáhnout), začne se zahrabávat do podestýlky, zaujme polohu, kdy se nejlépe posunují vajíčka směrem k pohlavní kloace. Zatáhne, nebo uvolní tykadla, skloní hlavovou část a nohou probíhají stahy. Vajíčka jsou v krátkých intervalech vypuzována ven:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lissachatina reticulata albino body

     Po snůšce, je šnek vyčerpán a chvíli odpočívá. Přece jenom snést třeba 300 – 400 vajíček, nebo 10 dvoucentimetrových je namáhavé a šnek ztrácí tekutiny i vápník. Z tohoto důvodu je u některých druhů velký úhyn. Šnek splnil svoji povinnost, dal život potomkům a může odejít. Plž potřebuje pro obnovu svých sil doplnit minerální látky a vodu.

  Veronicella sloanei snáší svá průhledná oválná vejce na dlouhém "řetízku" ve stáří kolem 9ti měsíců. "Palačinka" se páří ke každé snůšce. 

Příklad: AAG Gaia Jo před snůškou vážila 362 g, po snůšce 133 vajíček 325 g

Gappo před snůškou 318 g, po snůšce 254 vajíček 290 g.

Během několika dnů opět šneci zvýšili svoji hmotnost a znovu se připravili k další snůšce.

      Šneci v produktivním věku snesou za sebou 3 – 5 snůšek, než si dají delší odpočinek. Vejce jsou snesená a šnek po krátkém odpočinku odleze se nakrmit. Na místě zůstala hromádka vajec.

 

 Snůška Archachatiny papyracea

Lissachatina iredalei klade živé šnečky

        Na počtu snůšek a na kvalitním ošetřování, závisí  délka života šneka. Dožitelnost šneků s vysokou snůškou a často za sebou, je asi tři roky, z toho poslední rok bývá  bez snůšky. Počet zárodečných buněk pro vznik vajíček či spermií je totiž omezen. Zatím maximální počet snesených vajec u Lissachatiny fulica v. rodazi albino body bylo v mém chovu 1870. Předpokládám, že u šneků u kterých není gen pro albinismus, může být počet snesených vajec i vyšší. Kolik ale šnek (Bond) byl schopen vyprodukovat spermíí nelze zjistit, odhadnout  jejich počet si neodvážím. Dožitelnost plžů je tím větší, čím je snůšek méně a s malým počtem vajec. A tak je možné, že Archachatiny se mohou dožívat i 8 let.

       Plž v průběhu svého života neustále roste, ale s přibývajícími roky a samozřejmě i s počtem  snůšek  je růst už velmi  pomalý. Na ulitě se objevují "zářezy" které svědčí o určité zátěži organismu v době tvorby vajec. Po vyčerpání zásob pohlavních buněk šnek odchází ze života. Přestává přijímat potravu a zatahuje se hlouběji do ulity, už se "nevíčkuje". Po určité době již nevyleze - uhynul.  Nejdříve se uvolňují tekutiny a pak už zápach nás přesvědčí, že šnek ukončil svoji životní cestu. Šneka z terária odstraníme a podestýlku vyměníme. S uhynulým šnekem pracujeme v rukavicích a hlavně s obústím směrem vzhůru, aby zapáchající tekutina neznečistila okolí. Šnek ale po sobě zanechal potomstvo a tak to v přírodě pokračuje.

 

Použitá literatura:

Nečas, O.: Obecná biologie. Aviceum 1972