Obrázek uživatele Anonym

Powelliphanta augusta

Bitva o naše Birds logo.  Powelliphanta augusta Walker, Trewick a Barker, 2008

Jantarový šnek  

 

Synonymum: Powellipanta "Augustus"

 

                                                      Rod byl pojmenován po dr AWB Powelli, byl to   bývalý vědec Auckland muzea, který studoval  šneky v letech 1930 a 1940.

 Rhytididae 

                                                                   

Powelliphanta byl šnek poprvé objeven v roce 1996 na Novém Zélandu členy Nelsonovi botanické společnosti. Odbor ochrany se o něm dozvěděl teprve v roce 2004.

                                        

Powelliphanta lignaria johnstoni, Charming Creek, West Coast.  Foto: Jess Reedy.

 

 Vzhled: 

    

       Šnek upoutá na první pohled svoji velkou kulatou ulitou, která dosahuje velikosti 90 mm, až velikosti mužské pěsti. Ulita je velice krásná, různobarevná  - přechází od různých odstínů červené, hnědé se žlutou a černou s různými vzory. Největší druh je Powelliphanta superba prouseorum, který má ulitu velkou 90 mm. V listopadu 2011 byl nalezen vzácný bílý obří šnek  na území národního parku  Kahurangi v rámci programu Flora Stream.  Ulita byla zlatavě hnědá s černými proužky a noha zářivě bílá. Nález byl o to vzácný, že stáří šneka bylo odhadnuto na 10 let a že tak dlouho unikal predátorům.

 

Powelliphanta hochstetteri hochstetteri (bílá Morph).  Foto: Maria Brooks.

  

  

Výskyt, ekologie:

 

        Šnek se vyskytuje v novozélandských původních lesích a pastvinách, zejména na severozápadě v Nelsonu a na severu Westlandu. Vzhledem k tomu, že žijí v místech povrchových uhelných dolech, tak díky těžbě přicházejí o své lokality. Největší počet šneků žije na hoře Augustus, kde došlo v roce 2011 k technologické závadě a při výbuchu umrzlo asi 800 šneků.

 

     Jsou to největší masožraví suchozemští šneci na světě. Lokality jednotlivých podruhů jsou od nížin až po horské oblasi. Existuje asi 51 podruhů a představují jedny z nejvýznamější bezobratlí na Novém Zélandu. Některé podruhy nabyly dosud popsány. Hlavní potravou šneků jsou žížaly, které nasávají ústním otvorem, další zdrojem jsou i slimáci. Tento způsob konzumování žížal je biologickou zvláštností, je umožněn prodlouženou radulou. Šnek vylézá za vlhkého teplého počesí a v noci. Ve dne je zahrabán v listové hrabance. Jako jeden z mála masožravých šneků nemusí vyvíjet velkou rychlost při chytání potravy. Je ale náchylný na dehydrataci. Je neuvěřitelně dlouhověký, dožitelnost je i více než 20 let.  Šneci pohlavně dospívaji ve stáří 5ti let. Jsou to hermafrodité. Snáší velice málo vajec, za rok 5 - 10 o průměrné velikosti 12 - 14 mm perleťově růžové barvě hlavně v měsíci prosinci a lednu.

 

 

Hrozby:

 

Kath Walker se stovkami šneků, které byly předcházely od krys a vačice.  Foto: Martin De Ruyter / S laskavým svolením Nelson Mail.

 
                                                                  Kath Walker (zabývá se ochranou šneků) se stovkami ulit, které byly konzumovaly krysy a vačice

 

        Přesto, že jsou tito šneci  právně chráněny, jsou ve vážném ohrožení. Některé druhy jsou i v nebezpečí úplného vyhynutí, a to zejména z predace a ztrátou přirozeného  prostředí.

Hlavní dravci jsou vačice, prasata, krysy i ježci.  Vačice si teprve nedávno vyvinuly chuť na šneky, a  zařadily si je do svých jídelníčků. Vačice dokáže za noc zkonzumovat až 60 šneků. V důsledku větší ztráty přirozeného prostředí v minulosti mnoho Powelliphanta jednotlivých populací se muselo omezit jen na malé "ostrůvky" s nejistou existencí. Tyto izolované populace mohou  být ohroženy dále v případě, že zbytek buše ve které přežívají   je odstraněn, pošlapávám, nebo vysušováním okolních pastvin (šneci potřebují vlhké prostředí).

 Powelliphanta hochstetteri obscura.  Foto: Rod Morris.Powelliphanta hochstetteri hochstetteri.
Powelliphanta hochstetteri obscura                                            Powelliphanta hochstetteri hochstetteri

 

Ochrana šneků:

 

 

        Odbor ochrany provádí řadu programů na ochranu Powelliphanta populace. Zvláště do popředí se dostává kontrola stavů vačice, zvláště na hornín jižním ostrově. K tomu jim napomáhá i chemie - leteckým postřikem jedu 1080 došlo k jejich regulaci a počet šneků se zvedl na dvojnásobek s větším množství mladých jedinců (na 500 m2 bylo nalezeno 54 šneků a po postřiku za rok 147).

         Nejenom chemií, ale i obnově oblastí, kdy je vyčleněna zemědělská půda. Pozemek je znovu uveden do původního stavu, osazen původními stromy, oplocen, aby se zabránilo pronikání predátorů na vyčleněné území. Díky kombinacím  v ochraně se počet šneků zvyšuje. Ze tří nálezů na 100m2 bylo nalezeno po deseti letech 15 šneků a po oplocení bylo v roce 2001 nalezeno na celém pozemku 350 - 500 jediců, v roce 2003 už jich bylo přítomno kolem 1000.

 

 

Můžete pomoci:

Powelliphanta lignaria lusca pláště.  Foto: K.Walker.
Powelliphanta lignaria lusca pouze ulita

 

 

  Chov v zajetí:
 
       V  článku  týkajícího  se  umělého chovu, těchto  masožravých š neků jsem  se toho moc nedozvěděla, spíše byly popsány problémy a neúspěchy, které pramenily z nemožnosti podmínek umělého odchovu. Jak znám naše chovatele, tak by šnekům vytvořily i uhelné podloží a z balkonu by udělali terárium i s bažinou. O umělý chov se pokusil neuvedený chovatel, který vytvořil skupinu  6ti šneků, které choval v prostoru 720 cm2 nebo doporučil chov ve 1440 cm2. Sledování trvalo více než 52 týdnů. Sledovala se váha a růst šneků, které byly zaznamenány pomocí křivky. Po 8 měsících byl pokus přerušen pro vysoký úhyn šneků po léčbě pomocí vápníku (podrobnosti nejsou známé). Počet vajec v průběhu období sledování byl zanedbatelný. Vypadá to, že reprodukční období v zajetí je až v 8mi letech.
 
 

  

 
       Sbírka ulit je uchována v klimatizovaném boxu, protože při nedostatku vlhkosti a kolísání teploty dojde k jejich rozpadu - ulity "vybuchují".  O sbírku ulit, která je druhá největší na světě se stará Dr. Bruce měkkýši 001Marshall, který ve své kariéře již popsal a pojmenoval neuvěřitelných 451 nových druhů! Je to pokračovatel vědce Dr. AWB Powella, který pracoval v Aucklandu muzeu v letech 1930 a 1940.  V omezené době je sbírka přístupná i veřejnosti.
 
 
 
V současné době se dalším výzkumem zabývá Kath Walker viz fotografie u nadpisu: Hrozby
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  
 
 
Powelliphanta superba fotografie Kath Wallker z výzkumné skupiny,  Massey University
 
 
                      http://en.wikipedia.org/wiki/Powelliphanta_augusta
                      http://researcharchive.vuw.ac.nz/xmlui/handle/10063/1550
                http://en.m.wikipedia.org/wiki/Powelliphanta