Obrázek uživatele Anonym

3. Madagaskar 1. část

       Lissachatina fulica hamillei f. rodatzi, má ulitu v odstínech žluté barvy, apex je růžový. Rovněž i u této formy probíhají chovatelské testy.

 

Podruh rodatzi v mém chovu se prakticky neliší od tmavého hamillei.

V mém chovu dosahují velikosti 8 - 10 cm, váha kolem 80 - 115 g, počet vajec 150 – 350, první snůška 40 -100, počet snůšek za 1. rok 3 – 5 s celkovým ročním počtem vajec 700 - 1000 a v následujícím roce 2 snůšky s celkovým počtem 115 – 250 vajec

  

2 Chán 10,2 cm 108g, poslední 5. snůška 13.3.2011, 122 vajec


 

     Při páření dvou „rodatzi“ se v chovatelské stanici vylíhli v drtivé většině šnečci v barvě žluté a pouze 4 ve zbarvení „hnědém“. Pro zajímavost uvádím, že tito šnečci ale byli menší, než šneci ve zbarvením „žlutém“, pro malý počet nelze statisticky vyhodnotit, je také více než pravděpodobné, že přece jenom mohlo zůstat i sperma od šneka hamilei po dlouhou dobu.

Obě formy se vyskytují i v albinotické formě, albino body. Těmto albínům bude věnována samostatná kapitola. Šneci s genem pro albinismus pak už nemají růžový apex, ale bílý.


Apexy u šneků: 1 rodatzi z Tanzanie, druhý šnek rodatzi z Madagaskaru a nejmenší je rodatzi albino body

 

 Madagaskar

  

      Další zemí, tentokrát se zastavíme na ostrově, kam se fulica dostala je Madagaskar. Ostrovní republika, 400 km vzdálená od Afriky. V druhohorách se tento 4. největší ostrov na světě, ležící v Indickém oceánu, oddělil od Afriky. Příroda je zde různorodá. Jsou zde suché oblasti, ale i oblasti s velkou vlhkostí (trnité buše - pralesy). Teplota se pohybuje od 20 - 27°C. Bohužel deštné pralesy jsou zde ničeni a nahrazovány bambusovými křovinami. Od roku 1927 jsou uznávány národní parky, či území, kterých je v současné době 50.

 

    Fulica se začala šířit po africkém kontinetě zhruba od roku 1804  jako první území kam se dostala byl v roce 1819 Madagaskar a podle toho kam se tento šnek rozšířil, začal se rychle přizpůsobovat  prostředí. Na území bohatém na vápenec a zároveň hodně zeleně narostl do velkých rozměrů a naopak na lokalitách kde nebylo tolik živin, jeho velikost se zase naopak zmenšila a tak vzniklo několik typů:

  

 

     Na začátku roku 2011 byla k nám dovezena středně velká fulica, zřejmě potomek fulic se širokou a tmavou  ulitou a bez genu pro albinismus. Pro svoji orientaci jsem nazvala fulicu madagaskarský typ 2.

 

       Přizpůsobila se tamním podmínkám, stala se barevnější a výraznější, upoutá světlým apaxem.

Chovám ji teprve necelý rok, vzhledem k tomu, že neznám její přesné stáří, jen těžko mohu napsat přesné údaje:

Velikost 9 – 11 cm, váha 90 – 130 g, Vejce: 150 – 350 velikost průměrně 5,02 mm

 

      Zatím byly od každého šneka dvě snůšky, možná, že byly i poslední, protože neznám přesné stáří. Jejich současně poslední snůška (po měsíční hibernaci) byla dne 13.2.2012, celkem bylo sneseno 228 + 214 vajec z kterých se dne 2.3.2012 vylíhli šnečci.

 

        Další dovezenou fulicou, kterou jsem získala v 2009, byl drobný podruh. Šneci byli již dospělí. Velikost se pohybovala v rozmezí 7 – 9 cm, ulita protáhlá a výrazně žíhaná, váha odpovídala jejich velikosti 30 – 60g. Opět pro svoji orientaci jsem šneky nazvala: madagaskarský typ 1. Po adaptaci na zajetí se pářily a dne 21.2.2010 snesli první snůšky v počtu 160 a 172 vajec.

 

http://www.obrazkyzcest.cz/fotogalerie/afrika/madagaskar/tsingy-de-bemaraha