11. Chovatelský test: Arch. papyracea

                                   Archachatina papyracea Pfeiffer, 1845

       Archachatina papyracea je jedna z nejmenších archachatin, ale je velice líbivá, snadno se chová v zajetí. Ale není tak dokonale prostudována, jako ostatní archachatiny. Také její název se zdá být nepřesný a stále se zkoumá její genetický původ. K nám se dostala jako import z Nigérie – oblast Lagos.

      V roce 2010 jsem se zajímala o tuto Archachatinu a protože se zabývám různými chovatelskými testy, dovezla jsem si od pana T. Protivy spostu šnečků, líhnutých od jednotlivých rodičů. S popiskami na krabičkách, například: ARPAN 1 nasazeno 24.10.2009 7 vajec, líhnutí 9.11.2009 – 7 šnečků. Takto bylo označeno 10 krabiček a v nich 66 maličkých šnečků.

     Všechny šnečci byli změřeny a pro lehčí evidenci byly odchovny (boxy) označeny čísly od 1 do 10. Pravidelně každý týden byli měřeni a později individuálně rovněž váženi. Sledovala se rovněž spotřeba krmiva: příděl krmiva i druh krmiva byl zvážen a druhý den byly zváženy zbytky.

                                                Příklad sledování ze dne 13.2.2010:

      Šnečci rostli v odchovně do velikosti ulit zhruba 6 cm. 1.6.2011 byli po dvojicích (33 párů) umístěny nejprve v plastových boxech a pak i ve speciálních teráriích (krmení už nebylo odměřováno – ad libidum). Zbývající šnečci, co se nevešli do páru byli v tzv. mixu:

Příklad: MIX 1: šneci čísla 16 + 23

16 znamená 1 z odchovny číslo 1

6 šnek v pořadí 6.

23 znamená 2 z odchovny číslo 2

3 šnek v pořadí 3.

      Sledování dále pokračovalo pravidelně, kontrolovalo se denně, očekávala se první vejce. Názorně uvádím příklad šneků z boxu 5, kteří evidenčně byli všichni (7 šneků,) stále vedeny pod původní odchovnou. Byl to šnek z MIX 2 s číslem 52.

                                                     Příklad evidence: 7stáří .6.2011

                                                                         Příklad dalšího pozorování:

       První už nomální snůšku snesl šnek z boxu 8/2 s číslem 3 a to 5.7.2011 v počtu 9. vajec. Každá snůška byla fotografována a vejíčka změřena:

 Šnek před snůškou vážil 38 g, ulita byla dlouhá 7,0 cm a po snůšce 9.vajec klesla hmotnost šneka na 36 g.  Původní hmotnost, ale rychle dohnal zvýšenou spotřebou krmiva a vody.13.7.2011 již vážil 39g a jeho ulita měřila rovněž 7,0 cm.

                                    V době snůšek byl již růst šneků velice pomalý:

                                    12.10.2011 měřil 7,036 cm,

                                    7.1.2012 vážil 38 g a ulita měřila 7,129 cm

        Takovým to způsobem je zaznamenána celá životní pouť každého šneka: je znám individuální vývoj, jednotlivé snůšky vajec, velikost vajec, celkový počet vajec, které papyracea je schopná snést za život...

       Papyracea nejčastěji dosahuje velikosti ulity 6,8 – 7,1 cm a hmotnosti 38 – 45g. Snůška se pohybuje v rozmezí 6 – 16 vajec, nejčastěji 10 – 12, vejce jsou v průměru velké 1,118 x 0,846 cm.

Rekordní snůška je zatím 22 vajíček.

       Spotřeba krmiva je zpočátku malá, ale s blížící se dobou pohlavního dospívání, se spotřeba různého krmení zvýší, v období snůšky, se spotřeba krmiva opět o něco sníží, ale potřebuje i více vody. Je rovněž patrný vývoj chuťových buněk. Malý šneček dává přednost lehce stravitelnému krmení s menším obsahem cukru, krmino živočišného původu mu nechutná.

       Šnek dospívá ve stáří zhruba od 7. měsíce, ulita v tomto stáří je dlouhá asi 6,5 cm a šnek váží průměrně 38.7 g. První snůšky nebývají úspěšné. Šnek je schopen pářit se za 24 hodin po snůšce, páření trvá kolem dvou hodin.

Šneci jsou chovány v párech, ve speciálních skleněných teráriích. Všichni šneci jsou označeni a tak je znám původ líhnoucích se šnečků.

      Byla změřena jejich průměrná rychlost: 0,0247 km/ hodinu. Papyracea má ráda vyšší vlhkost a vyšší vrstvu podestýlky. Je nenáročná a vhodná i pro chovatele začátečníky.

     Terária pro papyracea byla vždy dvojitá a v regálu dvě vedle sebe a dvě na sobě, opatřená etiketou s číslem boxu a s čísly šneků. Šneci byli označeny výrazným lakem na nehty.

                                                                            Další výsledky:

     Čerstvě vylíhnutý šneček je jen o něco málo menší než vajíčko, zatím je jeho průměrná velikost 0,949 cm a tráví zbytky výživného obsahu vajíčka, zdrojem vápníku mu slouží skořápka. Průměrně za 2,5 dne vylézá z podestýlky a shání se po šťavnatém krmení, to už zhruba měří 1,099 cm. 4. den se už krmí na zelém krmivu, vyhledává hlavně listy salátů a nepohrdne ani šťavnatou mrkví. Jeho velikost touto dobou je kolem 1,353 cm.

Líhnoucí se šneček dne 4.11.2010, od rodičů vylíhnutých před rokem 9.11.2009

      Výzkum u papyracea stále pokračuje, ale šneci pomalu odcházejí. Při pitvách byla zjištěna ve většině případů příčina a to tzv. "zadržená vejce".

     Dne 22. 4.2013 uhynul („zadržená vejce“) předposlední šnek s číslem 3 pocházející z boxu 6/1,(dříve 6/2 po úhynu partnera přesun do boxu 6/1) z původního vrhu s názvem ARPAN. Šneci z tohoto vrhu se líhli dne 6.11.2009.

     Pro zajímavost uvádím další údaje o šneku s číslem 3: první vajíčko sneseno dne 28.6.2010, ve stáří 233 dnů, váha šneka 25g, velikost ulity 6,3 cm.

      První úspěšná snůška: 10.7.2010, 8 vajíček. Váha šneka 29g a délka ulity 6,6 cm.

      Šnek celkem za 13 snůšek snesl 154 vajec, t.j. 11,84 vajíčka na snůšku. Tento šnek patřil mezi menší šneky s průměrnou celkovou snůškou snůškou.

       Dne 16.5.2013 uhynul poslední šnek pocházející z boxu 5/3 s evidenčním číslem 6 (z původního vrhu ARPAN 2), líhnutého dne 26.11.2009.

Tento šnek rovněž patřil mezi průměrné ve velikosti i v celkové snůšce.

První vajíčko bylo sneseno ve stáří 193 dnů (9.6.2010), kdy jeho hmotnost byla 30 g a ulita měřila 6,25 cm.

     První úspěšná snůška: 11.7.2010 kdy bylo celkem sneseno 11 vajíček.

     Poslední snůška byla dne 16.4.2012.

Při pitvě šneka byly již zcela atrofovány pohlavní orgány a šnek uhynul s největší pravděpodobností na stáří.

       V současné době vyhodnocuji všechny papyracea působíci v testu a budu ještě informovat i o nejlepších jedincích a o celkovém výsledku testu.

                         Další chov papyracea ale pokračuje i nadále.

V ojedinělých případech se u potomsta objevila totiž bílá columella.

         Dva zástupci papyracea se startovním čísle 5 – Papinto a s číslem 6 – Paponti (nebyli chovní do závodu nesnesli ani jedno vejce) závodili na Mistrovství světa dne 13.8.2011 na dostihovém závodišti králů dostihových drah greyhoundů. A tak se setkali nejrychlejší psi s nejpomalejšími živočichy.

Paponti se stal dokonce prvním Vícemistren světa v kategorii do 100g. Po závodech měl tři snůšky, ale protože se nikdy nespářil, neměl potomstvo