Obrázek uživatele Anonym

165 Páskovka žíhaná

 

Páskovka žíhaná

165 Páskovka žíhaná Cepaea vindobonensis Férussac, 1821

Helicidae – hlemýžďovité

Synonymum: Helix austriaca Mühlf.

Fotografii páskovky lze uveřejnit až po souhlasu autora

Vědecké jméno vindobonensis získala páskovka podle keltského sídliště Vindobona které se nacházelo v místě dnešní Vídně.

 

Popis:

 

 

    Ulita kulovitá, velikost 20-25 mm. Výška i šířka ústí je prakticky stejná. Na béžové ulitě je pět tmavohnědých pruhů (poslední pruh je nejširší), mezi prvním - druhým a druhým - řetím pruhem jsou dva tenké proužky. Obústí ulity je okrouhlé, světle hnědé. Ulita je silně rýhovaná. Noha je světlá. Barevná variabilita se u tohoto druhu nevyskytuje. Někteří jedinci však mohou být světlejší.

 

Možnost záměny: S ostatními druhy našich páskovek. Od zbylých našich dvou druhů - páskovky hajní (Cepaea nemoralis) a páskovky keřové (Cepaea hortensis), podle tmavé pásky, která dominuje v píštělové krajině. Páskovka hajní má obústí hnědé, páskovka keřová ho má bílé (světlé). Na rozdíl od předešlých druhů páskovka žíhaná nevytváří barevné formy a obývá suché biotopy.

 

Rozšíření:

 

    Je rozšířena od Ruska přes Kavkaz až po Polsko, Rumunsko a Balkán. U nás areál jejího výskytu zasahuje na Moravu a do Čech, odkud se nejspíš údolím Labe rozšířila až do Německa, vyskytuje se nejčastěji v teplých oblastech - střední Čechy, jižní Morava (např. na Pálavě nejhojnější druh páskovky).

 

Ekologie a biologie:

 

     S touto páskovkou se setkáme v teplých oblastech, kde vyhledává křovinaté stráně, skalnaté stepi, ale najdeme ji i podél cest. Na těchto lokalitách je hojná a vyskytuje se i ve větším množství. Setkáme se s ní na rostlinstvu, ale i na skalách. Suché období přečkává opouzdřená vápenitou blankou. Není ani zdaleka tak vlhkomilná jako C. hortensis a C. nemoralis, proto jí nalezneme spíš na sušších a teplejších místech stepního či lesostepního charakteru, často zkulturněných člověkem. Vyhledává řídce zatravněná stanoviště, jako jsou železniční a silniční náspy, hojná je na vápencových podložích, především v krasových oblastech.

Je to téměř ohrožený druh, pouze v teplých oblastech je hojná, protože je vázaná na lokality stepního charakteru.

 

 zdroj fotografie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Cepaea_vindobonensis1.jpg

autor: Robert Nordsieck, souhlas: CC-BY-SA-2-0-DE

 

 

 

 

Informace:

http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1skovka_%C5%BE%C3%ADhan%C3%A1

http://www.naturabohemica.cz/cepaea-vindobonensis/