Obrázek uživatele Anonym

Euglandina 2. díl

 

                  Introdukce:

         Introdukce znamená zavlečení člověkem, ať úmyslné, či neúmyslné. Euglandina byla v polovině 20století člověkem vysazována v tropech na mnoha místech světa k biologické regulaci počtu introdukovaných plžů rodu Achatina. Potravní zvyklosti Euglandin bohužel začaly být studovány až po jejich neuvážené introdukci, takže tímto hloupým a krátkozrakým zásahem člověka do přírody se z ní zejména na ostrovech stal nebezpečný invazní druh likvidující původní druhy často endemických plžů, kteří vůči ní obvykle postrádají jakékoliv obranné mechanismy. Ostrovní druhy plžů totiž do té doby neměly jak potravní konkurenci, tak ani přirozené nepřátele. Takže byly jednak naprosto bezbranné, navíc s velmi pomalou reprodukcí. Čímž v mnoha případech došlo k jejich kritickému ohrožení, nebo dokonce k naprostému vyhubení. Nechvalně známou se tak stala situace např. na Hawaji, kde po vyhubení většiny druhů původních plžů vznikl záchranný program, zabývající se umělým chovem a odchovem posledních zbytků sice kriticky ohrožených, ale ještě přežívajících druhů alespoň v lidské péči.

     Jednalo se o plže čeledi Achatinellidae (původně 41druhů, nyní až na 7 posledních přežívajících převážně vyhubených), Amastridae (32druhů), Pupillidae (1 druh?) Tyto malé endemické druhy arborikolních plžů (žijící na stromech, na dřevu) měly velmi pomalou reprudukci, rodily živá mláďata v počtu pouze 1ks cca 4x ročně. Dožívali se mnoha, i více než 10ti let a pozdě pohlavně dospívali, až v 6-7 letech. Navíc to byli potravní specialisté, živící se určitým druhem houby rostoucí na hostitelských stromech, což znesnadňuje jejich chov v lidské péči.

poznámka autora: V místech, kde se přirozeně vyskytují dravé formy plžů Euglandina nezpůsobila takové škody na místní fauně, protože se původní plži dokáží alespoň částečně vyrovnat s její přítomností, stejně jako ostatní druhy plžů v její domovině v severní Americe. Taktéž Achatiny jsou plži pocházející z kontinentální Afriky, kde se v hojném počtu vyskutují jak různé druhy predátorů, tak i masožravé formy měkkýšů. Takže mají Achatiny vůči dravým plžům vyvinutu jednak částečnou pasivní obranu, spočívající v rozpoznání nepřítele a pokusu o útěk, např. spadnutím z listu na zem a tím přerušením pachové stopy, tak i velmi silnou populační dynamiku, rychlý vývoj mláďat a velký vzrůst. Proto byla introdukce Euglandiny za účelem jejich likvidace naprosto zcestná.

Chov Euglandin v lidské péči

       V chovech v lidské péči je málo rozšířená. Chovatelé se najdou zejména v její domovině na Floridě. V Evropě se v chovech takřka nevyskytuje. Chov a odchov není snadný, jedná se o poměrně náročného živočicha. Přesto je ale lze za dodržení určitých podmínek v lidské péči dlouhodobě udržet i odchovávat.

Ubikace:

      Jako ubikace vyhovuje dobře větrané a snadno čistitelné terárium nebo plastbox. Vzhledem k pohyblivosti a aktivitě druhu je vhodné volit poněkud větší velikost než při chovu býložravých druhů plžů stejné velikosti. Jako substrát je vhodná alespoň 5cm hluboká vrstva hrabanky, drcené kůry, lignocelu, neutralizovaná rašelina apod. Substrát musí být neustále držován přiměřěně vlhký, nikoliv však přemokřený. Důležitá je mělká miska na vodu, Euglandiny hodně pijí. Vyšší vlhkost vzduchu je nutné zajistit každovečerním porosením ubikace, nikoliv omezeným větráním.

Euglandiny s oblibou odpočívají na spodní straně listů, nebo pod různými převisy apod. Proto jsou dalším vhodným vybavením úkryty, např. kusy korkové kůry, kořeny, větve na lezení a rostliny. Nádrž je možné osázet i živými rostlinami, Euglandiny je neničí, ale je nutné dávat pozor na rezidua různých postřiků proti škůdcům. Proto rostliny umisťujeme do terária až po několika měsících karantény a důkladném promývání substrátu. Nutné je zamezit výskytu plísní, Euglandiny jsou na ně velmi citlivé, zejména mláďata. Teplota vyhovuje v rozmezí 25-28 °C, v případě vyšší teploty by plž měl mít možnost zalézt do chladnějšího úkrytu nebo se zahrabat do substrátu o nižší teplotě. Pokud není ubikace umístěna na světlém místě, je pro vymezení denní periody vhodné její osvětlování umělým zdrojem světla umístěným mimo ubikaci.


Poznámka: Přestože je Euglandina o něco náročnější na prostor, tak ale není nutné volit nádrž extrémně velkých rozměrů, Euglandina se stejně jako většina jiných predátorů pohybuje, pouze pokud musí. Tedy obvykle při vyhledávání potravy. Jestliže je nasycena, neaktivuje a šetří energii. Takže pro chov jednoho dospělého exempláře jsou zcela dostačující rozměry 30x30x30cm. Naopak není vhodné chovat 2 nebo více jedinců ve větší ubikaci, protože je zde jednak velké riziko kanibalizmu mezi chovanými jedinci, dále se společně chovaní plži často trvale se stresují svou přítomností a odmítají se rozmnožovat. To je dáno jejich podstatou samotářsky žijícího predátora, kdy z jejich hlediska se i ve velkém teráriu vyskytuje na malé ploše příliš velký počet jedinců, tedy je nutné zastavit reprodukci.

  Krmení:

        Krmíme různými druhy přiměřěně velkých tuzemských i exotických plžů (např. páskovky, různí slimáci, mláďata achatin atd) které můžeme podávat živé nebo rozmražené a ohřáté na teplotu ubikace. Z důvodu možného zavlečení endoparazitů ale raději nezkrmujeme plže z volné přírody, ačkoliv např. páskovky jsou Euglandinami velmi preferované. Vhodné je zejména podávání plžů menších rozměrů, které euglandina může pozřít celé a získat z jejich ulit vápník. Je nutné počítat s tím, že spotřeba potravy je značná. Mláďata je nutné krmit 3-4x týdně, dospělce obvykle stačí nakrmit 2x týdně.Euglandiny nevydrží bez potravy tak dlouho, jako např. Achatiny. Někteří jedinci z velkého hladu přijímají také např. kousky syrového kuřecího masa nebo žížaly, ale při krmení náhradní potravou plži obvykle brzy uhynou, protože nejsou schopní svalovinu efektivně trávit. Také naprosto nevhodné je zkrmování různých mořských měkkýšů, protože obsahují velké množství soli, která je pro Euglandiny velice škodlivá. Proto je důležité se pokusům o krmení náhradní potravou vyvarovat a krmit přirozenou potravou. Při nepříznivých podmínkách (nedostatek potravy, nízká vzdušná vlhkost, chladno atd) se dobře živené odrostlé Euglandiny nezavíčkují , ale upadají do klidové fáze, kdy zalezou např. pod list nebo plochý kámen a visí na slizové blance, která zabraňuje ztrátě tekutin vysycháním. Vydrží tak i několik týdnů, než se zase podmínky optimalizují.

Euglandina s chobůtkem požírá celého šneka

Rozmnožování:

      K ochotě k páření dochází většinou po stimulaci zvednutím teploty, vlhkosti a nabídnutím dostatku potravy po několikatýdenním období sucha v kombinaci s nižší teplotou. Dále plže k páření obvykle stimulují poklesy tlaku (při bouřkách) současně s bohatým rosením ubikace. Plži mají jednak silné kanibalistické sklony, dále se při více jedincích na menší ploše často odmítají rozmnožovat, proto je nutné přistupovat k individuálnímu chovu a pod dohledem k sobě pouštět na odpáření pouze řádně nasycené jedince a i ve společné ubikaci jim poskytnout dostatek živé potravy. Po ukončení páření je lepší je zase oddělit. Několik dní po páření obvykle oba jedinci vykladou snůšku. Tu inkubujeme v jiné nádrži nebo v plastové krabičce se substrátem za stejných podmínek, plži někdy požírají i svá vlastní vejce a mláďata. Inkubační substrát (osvědčila se listovka) udržujeme přiměřeně vlhký. Ke konci inkubace jsou vajíčka vlivem ztenčení skořápky velmi křehká a snadno se poškodí, proto s nimi nemanipulujeme. Ke konci inkubace snůšku důkladně narosíme, protože mláďata ve vejcích čekají na silnější déšť a vylíhnou se až po něm. Čerstvě vylíhlá mláďata se navzájem s oblibou požírají, proto je včas po jednom rozdělíme do menších boxů. Potravu v podobě mláďat jiných plžů (max. do velikosti mláďat Euglandin, neměla by být větší) začnou přijímat 3-4 dny po vylíhnutí. Při dostatku potravy rychle rostou.

Euglandiny se dožívají průměrně 2-4 let, v přírodě méně.

Poznámka: co se týče potravních preferencí, Euglandiny preferují drobné druhy plžů a např. menší Achatiny přijímají spíše z nouze a z velkého hladu. Proto, pokud krmíme achatinami a je to možné, podáváme větší množství malých mláďat, než menší množství větších.

Při testu preferencí byla juvenilnímu jedinci o délce ulity 19mm nabídnuta kořist ve formě 4mláďat achatina fulica velikosti 26mm (délka ulity) a 1adultní jedinec Tropidophora sp. (rozměry ulity 7x6mm). Euglandina zcela ignorovala slizové stopy achatin a rovnou napadla a pozřela Tropidophoru včetně ulity. Při dalším testu byly juvenilnímu jedinci Euglandiny postupně podány 4ks mláďat Achatina fulica a 1ks juvenilní Rumina decollata. Euglandina jednoznačně preferovala R. decollata před mláďaty A.fulica, které ale nakonec pozřela také.

Euglandina požírá Brachybeana similaris

Další popsané druhy rodu Euglandina:

Z rodu Euglandina z čeledi Oleacinidae je známo ještě asi 15 dalších druhů obývajících tropické oblasti Jižní, střední a Severní Ameriky, např.

Euglandina cumingi, dubia, cordovana, exesa, gigantea, immemorata

v Nikarague obtusa

Jižní Texas, Mexiko: texasiana

Brazílie: surinamensis

  Autor: Samyasa a nepatrně přizvukovala verba

foto: Samyasa, verba, http://www.jaxshells.org/5013a1.htm