Obrázek uživatele Anonym

Edentulina obesa

Edentulina obesa Boettger, 1913 

  (Taylor, 1877)

  (Cameroon green snail)

Rodina: Streptaxidae

Podčeleď: Orthogibbinae

Rod: Edentulina Pfeiffer, 1856 

Další druhy v rámci rodu Edentulina patří:

  • Edentulina dussumieri (Dufo, 1840) - poddruh: Edentulina dussumieri dussumieri (Dufo, 1840); Edentulina dussumieri reservae Gerlach & Bruggena, 1999; Edentulina dussumieri silhouettae Gerlach & Bruggena, 1999; Edentulina dussumieri praslina Gerlach & Bruggena 1999.  poddruh praslina je znám pouze jako subfosilních,
  • Edentulina moreleti (Adams, 1868)
  • Edentulina usambarensis Bequaert & Clench 1936

Výskyt:

        V letošním roce, 2013 byli k nám dovezeni krásně zelení šneci, kteří sice nevynikají velikostí, ale mají zajimavý vzhled a život. Šneci byli dovezeni p. Michalem Šimonem a dalšími dovozci. Edentulina pochází  ze západního Kamerunu, kde je půda kyselejší, díky vulkanickým horám v Kamerunu. Můžeme ji ale nalést v Keni, v Tanzanii. Je to stromový druh. Průměrná teplota v Kamerunu v období pro nás zimní je až 30°C, ale pohybuje se kolem 25°C, minimální noční teplota je ojediněle 13°C (březen), většinou 18°C. V zimních měsících většinou neprší. Období dešťů je v měcících září až říjen, v listopadu už prší méně. V letních měsícich pak začíná více pršet koncem března v květnu jsou deště vydatnější a konec děštivého počasí je v červnu, začátkem července, v ostatních měsích ale není úplně bez přeháněk.

Kamerunská sopka - Mongo ma Ndemi, ležící v tropickém pralese, domovina Edentuline

Edentulina označená tečkami: váha 1,4 g, délka ulity 2,431 cm, šířka ulity 1,417 cm. Salát není určen pro Edentuline, ale pro jiné šneky, Endetuline "olizuje" salát a tak požírá výkaly šneků a doplňuje si další živiny.

Vzhled a chování:

      Edentulina je šnek jasně zelené ulity, ale s nohou žlutou s podélnými tmavým tenkými pruhy. Vyznačuje se dlouhým a tenkým krkem s malou hlavovou částí - vše je vyvinuto k lepšímů pronikání do ulit šneků. Pohlavní kloaka je i z tohoto důvodu posunuta až k ulitě.

Pohlavní kloaka je posunuta dále od hlavové části - bílá tečka je blíže k obústí ulity

        Zbarvení ulity je dáno barvou vnitřních orgánů, které jsou zelené. Vlastní ulita je bělavě průhledná. Velikost šneků se pohybuje kolem 2,5  - 3 cm x 1,4 - 1,8 cm, váha 2 - 3 g. Obústí je obdélníkoné, tím se hlavně liší od affinis.

 Edentulina affinis: foto:http://www.shellauction.net/auction_shell.php?id=1070410&pres=1

        Její pohyb je rovněž zajímavý, nedotýká se celou nohou podkladu, ale pouze na dvou místech, vypadá to jako pohyb píďalky, vlní se od hlavy až k ocasní části nohy.  Při "stopování" se pohybuje rychlostí kolem 0,0871 km/hodinu, jinak je šnek velmi pomalý. Často zvedá hlavu a kontroluje svými dlouhými očními tykadli okolí, pomci prodloužených "pysků" sleduje slizové cesty plžů. Uchopení plže je pevné a zřejmě vypouští Edentulina žaludeční šťávy či enzym působící jako neurutoxin?, který  během několika minut znehybní plže. Útok mi připadá jako útok kobry, kdy zvedne přední část nohy těsně před svou kořistí, než se zakousne. 

     Šnek není vysáván, jako to dělá například jiný šnečí predátor Eugladina, ale je doslova požírán strouháním raduly. Tento proces vypadá, jako kdyby šnek kousal. Při krmení může vylučovat velké množství slizu - bublinek, označuje si tím svoji kořist? Spořádání plže trvá několik desítek minut, malý šnek 20 - 30 minut. Je nutná zvýšená opatrnost při zacházení s Edentulinou - na její enzym může být chovatel citlivější.

 

 Spousta bublinek

Pohybuje se hlavně ve větvích keřů, než po zemi.

 Chov:

        Chov Edentulin je v současné době hodně náročný, stále se hledá způsob chovu, tak aby nedocházelo k častým úhynům, blížícím se 100%.  Edentulina je predátor v pravém slova smyslu, požírá jiné šneky, nebo například slimáky menší velikosti, žížaly. Z tohoto důvodu byl tento šnek vyvezen například na Filipíny, aby pomohl zlikvidovat tamní přemnožené fuliky. Fuliky přežily, Edentulinám totiž moc nechutnají, ale zase byli pomalu zlikvidováni tamní šneci. Rozhodně se nehodí pro útlocitné povahy, kterým je líto každého šnečka. Edentulina je dost žravá, zatím to vypadá, že sežere i denně jednoho a někdy dle velikosti  dva šnečky s ulitou kolem 1 cm. Ale troufne si i na větší sousto. Může se přidat k lovu i další Edentulina.

      Po dostatečném nakrmení si dopřeje i klid a zavěsí se na strop terária, nebo větvičky. V klidu může trávit i několik dní. Dokáže si "zahrát" i na mrtvého, kdy zaleze do ulity a nic ho nepřinutí vylést - ani voda, která u jiných šneků zapůsobí. Mrtvý šnek má vnitřní orgány již zahnědlé. Z chovem Edentulin je nutné počítat z chovem malých šneků, je pravděpodobné, že jim mohou chutnat i naše páskovky o velikosti ulity do 1,5 cm. Další druhy krmných  plžů, či jiných nižších živočichů, jako například moučných červů, slimáčků  se musí vyzkoušet.

Vybavení terária:

       Edentulina je stromový šnek, který na zemi je pouze někdy a to když sleduje stopu jiného plže. Z toho vyplývá, že terárium bude vyšší, než je běžné, musí být spíše vertikální, něž horizontální. Edentilina je snášenlivý šnek ke svým partnerům, oproti Eugladinám, které musí být chovány každá v samostatném teráriu. Dno terária pokryjeme vrstvou sopečné půdy, kde převládá čedič, nebo přímo položíme lávový kámen, pro zdroj síry, železa, fosforu a dalších stopových minerálních látek.       

Edentuliny na sopečném kameni si doplňují minerální látky.

Fotografie s laskavostí zapůjčena Michalem Šimonem

     Šnek má jiné nároky na minerální látky, než ostatní šneci, proto jenom kokosový lignocel není vhodný. Část substrátu pokryjeme mechem, přidáme kůru stromů porostlou mechem, doplníme větvemi sahajícím až ke stropu terária. strop může být částečně zakryt, například velkým listem. Edentuliny se na něj v období, kdy se nekrmí zavěšují. Do terária vložíme i krmení pro šneky, které jsou vlastně návnadou. Navíc Edentuliny zalézají i do salátu a požírají výkaly po šnecích, které jsou vlasně nedostatečně natrávené rostlinné zbytky a tak ještě i ty využije. Zdroj vápníku pro návnadu může být sepiová kost, dolomit. Vápník pak Edentulina příjme se šnekem.

 

      Aktivita Edentulin je večer a v noci. V této době je teplota v Kamerunu kolem 22 - 24°C, t.j. pokojová. Není potřeba přitápění, v odpoledních hodinách se teplota v Kamerunu zvyšuje až na 30°C. Vše řeším přitápěním pomocí světla. Ano těmto šnekům i když spí svítím a teplotu zvyšuji na 26 - 27°C, ne víc. Nesnáší vysoké teploty a mohou uhynout. Na noc zhasínám a rosím terárium. Edentulinky mají rádi změnu v teráriu, doporučuji jim jednou za měsíc změnit prostředí a to je nabudí k dalšímu lovu. Domnívám se, že se šneci přemisťují na  další lokality, kde ještě nelovili. V původní, už toho moc živého asi po jejich konzumaci  moc nezbylo. Jen šnek, který se krmí bude mít šanci se rozmnožit.

  

 Dočkáme se i potomstva?Páření trvá jen krátce, několik málo minut.

V novém prostředí jim zase chutná

 

 

 

 

 

Poděkování

Ďěkuji všem kteří mě poskytli cenné informace o Edentulinách:

Archachatině za poskytnuté šneky

mad snailer

Samyase

 

 

 

 

Na článku se stále pracuje, stále se hledá způsob chovu, aby se minimalizoval úhyn,  

 

 

 

Použitá literetura:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Mt._Cameroon_old_lava_flows_2.jpg

http://forum.aracnofilia.org/topic/13407-streptaxidae-probabile-edentulina-sp/

http://en.wikipedia.org/wiki/Edentulina

http://www.shellauction.net/auction_shell.php?id=1070410&pres=1